4. měsíce
Ricco 4. měsíce.
Jsou mi čtyři měsíce. Vážím 17,5 kg. Výška různá, protože nepostojím chvíli v klidu a panička ať se snaží sebe víc, nepodařilo se jí mě solidně změřit.
Jsem hrozný rošťák a dávám páníčkům zabrat. Chodí se mnou na cvičák. Doma umím lehnout i sednout. Příjdu na zavolání. Na cvičáku je to ale jiné. Přece nebudu poslouchat, když je tam tolik psů a feneček a všichni se se mnou chtějí kamarádit. Nejlepší je, když máme „volno“ a můžeme lítat po cvičáku jako blázni. Chození na vodítku je docela nuda a sedět v řadě a čekat, až na mě přijde řada je úplný děs. Ale snad tomu příjdu na chuť, když to páníčka tak baví.
Chodí tam prý ještě dva choďáci, ale zatím jsem se setkal jen s jedním. Má ale nějaké špatné zkušenosti se psy a musí nosit náhubek, tak k němu moc nesmím.
Venku jsou veliké mrazy a tak mě páníčci nechávají přes noc doma. To se mi moc líbí. Večer všechny pusinkuju a dělám jim servis v koupelně. Podávám ručník a papuče. Na zahradě je sice sníh, ale moc nadšený z něj nejsem. Jen když byl čerstvě napadaný, váleli jsme se s malou paničkou jako blázni. Teď když je zmrzlý už to není ono. Studí z něj tlapky.
Taky se rád peru s páníčkem. Štěkáme na sebe a vrčíme, ale pán mě vždycky přepere. Musím poslouchat, ale někdy si nedám říct a kradu polštáře a kapesníky. Všichni za mnou běhají a honí po pokoji. To je legrace, dokonce jsem jednou přeskočil i gauč, to se ale panička zlobila. Prý nesmím skákat kvůli kloubům. Naštěstí se mi nic nestalo.
Rostou mi zuby a pořád potřebuju do něčeho kousat. Panička mi občas koupí velikánkou kost a to je super. Taky mi chutnají sušené vepřové uši. Ty si ale nejdřív letím zahrabat na zahradu, aby se pěkně odležely. Panička nad tím kroutí hlavou, ale stejně mi je kupuje. Prý to bude na jaře vypadat na zahradě jako hřbitov – samé kosti.
Tak to je zatím všechno. Až budou nějaké novinky, určitě zase napíšu.