Svod 5.8.2012
Tak nastal ten velký den a páníčci mě naložili do auta a vyrazili jsme do Jedovnice. Cestou jsem několikrát pozvracel auto, ale nikdo se na mě nezlobil. Umyli mě i auto a jelo se dál. Auto nemám rád. Přijeli jsme do kempu a to jsem valil oči. Plný kemp choďáků. Běhali si po kempu a nikdo nemusel být na vodítku. Hned jsem se k nim přidal. Páníčci se ubytovali v krásné chatě. Budeme tu prý bydlet tři dny! Hned jsem si vybral jednu postel a uvelebil se na ní. Kupodivu mě z ní nikdo nevyhnal. Všichni se smáli, jak jsem prý mazaný a ještě si mě při tom fotili! Odpoledne jsme se šli projít. U kempu byl veliký rybník, který se mi vůbec nelíbil, protože já vodu nerad. Ale páníček si nedal říct a že prý se jedeme projet na šlapadle. Nechtělo se mi, ale nakonec mě ukecali. Asi po půl hodině jsem toho měl fakt dost a rozhodl jsem se skočit na tu zelenou trávu co plavala na hladině. Jenže to nebyla tráva, ale nějaký žabinec. Zahučel jsem ve vodě a panička málem skákala za mnou, jenže já jsem moc šikovný a doplaval jsem na břeh. Byl jsem celý zelený a panička nevěděla, jestli se má smát nebo bát. Vůbec to nešlo umýt. Zavedli mě do sprchy a pouštěli na mě zase tu hroznou vodu. Dokonce mě mydlili! Místo krásného pálení jsem byl stále brčálově zelený. Ale panička byla taky jako vodník . Největší průšvih byl ten, že jsem měl jít na druhý den na svod – důležitá část mého života – a já vypadal spíš jak Rákosníček než chodský pes. Ale nakonec mě vydrhli.
V neděli ráno jsme vyrazili na louku. Už tu bylo plno chodských bratříčků a sestřiček. Páníčci byli nervozní a my taky trochu. Navíc se kazilo počasí a začalo pršet. Naštěstí se sluníčko umoudřilo a vykouklo na nás. Pak začalo měření a předvádění zubů. Ukázal jsem vzorně všechno co po mně chtěli a předvedl jsem se poprvé v kruhu. Panička vypadala spokojeně.
Získal jsem tento posudek: výška 53 cm, plnochrupý, nůžkový zkus, šířeji nesené uši, světlejší oko, nezřetelně ohraničené znaky, syté znaky.
Byl tu se mnou i můj brácha Randy Krosandra a sestřička Raja Krosandra. Všichni jsem úspěšně absolvovali tuto naši první velkou zkoušku a už se těšíme co s námi páníčci budou dál podnikat.
Za odměnu jsme si mohli jít zaplavat! Nevím, co na té vodě všichni mají. Díval jsem se na ně ze břehu a kroutil nad nimi hlavou. Teprve až se páníčci i s Kačenkou vydali do vody, neodolal jsem a plaval jsem za nimi. Musím je přece hlídat, aby se jim nic špatného nestalo . Tak plavat teda umím, ale zalíbení jsem v tom zatím nenašel.
Náhledy fotografií ze složky Svod 5.8.2012